úterý 25. července 2017

Peschiera del Garda 9.-11.6.

Pátek ospoledne jsem si zase vyjela na kole do Peschiery. Nic, co by stálo za řeč.

Řeka Mincio




Cyklostezka Mantova - Valeggio sul Mincio - Peschiera del Garda
 V sobotu už ale busem, páč jsme tam byly přes noc s Terkou. Slavily jsme náš měsíc dohromady. Takže s flaškou prosecca jsme zakempily už v parku, pláž moc daleko. Vím jen, jak jí ukazuju fotku toho jednoho z Tinderu a že mi píše, ale že nevím, jestli se vůbec chci s někým setkávat. (Den předtím jsem si volala s tím mým rádoby přítelem a zas se mi nedostalo ničeho rozumného: "Já teď jedu na týden do řecka, tak čekej, pak za tebou asi přijedu a o všem si promluvíme"..tak jsem ho všude zablokovala a začaly mi chodit zprávy, že mě miluje... s odstupem - blebleble). Nicméně T. řekla: "Jo, ten je roztomilej, s tím se setkej".. A to byl vlastně první a poslední impuls. Nic. Šly jsme se ubytovat do hostelu - zase Meet a zase mě to utvrdilo, že nejlepší hostel  v jakým jsem kdy byla, kde jsme s proseccem strávily hezký večer na střešní terase. Pak jsme šly na toast a já měla strašnou chuť na pinacoladu...zapadly jsme do prvního baru, na který jsme narazily, tourist trap, řeknu vám, když máte geniální nápad, že ten rum a ananasovým džusem bude naprostá bomba s cocacolou.. tak to opravdu nebude. Pak ještě jeden bar víceméně pro místní a zpátky na hostel. Ja chtěla jít spát, ale šly jsme ještě na terasu, kde se k nám nějak přidala skupina němců. Takže jsem si zas připadala neschopně, že jsem nebyla nebyla s to, žbleptnout něco anglicky. Ale plus, že několikrát přišel noční hlídač a že jsem moc hlasitá a nechtěl věřit, že nejsem italka. 
Celý večer skončil koupáním v pět ráno v jezeře s němcema a celý den tím, že jsem umírala na pláži pod stromem. A když jsem přijela domů, jen jsem řekla, že mám úpal a zavřela se v pokoji.






Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...