úterý 25. července 2017

Peschiera del Garda 9.-11.6.

Pátek ospoledne jsem si zase vyjela na kole do Peschiery. Nic, co by stálo za řeč.

Řeka Mincio




Cyklostezka Mantova - Valeggio sul Mincio - Peschiera del Garda

Víkend 27.-28.5. a následně Rimini (3.-4.6.)

Ajtakrajta, nepsala jsem už dva měsíce. Když ono se to na tom mobilu tak blbě dělá... tak ve zkratce, co se zhruba dělo po Bologni..
Standardní auparing, v pondělí hnedka moje narozeniny. Musím říct, že jedny z nejosamělejších. Jako já na narozky byla poslední roky vždycky sama, ať už na studiích v Brně či na dovolený v Itálii, ale mohla sem si dělat, co jsem chtěla, opít se jak sem chtěla a tak. Takhle jen ráno tanti auguri, dárek v podobě peněz a jinak celý den s dítětem završený tím, když jsem nenachystala úplně dobře večeři a tak dostala od otce spoustu dobře míněných rad a: "jé, já nevěděl, že máš dneska narozeniny...tak vše nej". 
V pátek jsem se pak vydala na kole do Peschiery na pláž s proseccem. Pak jsem konečně prubla Toasterii a víno z Bardolina - super, doporučuju, pokud se chcete v Peschieře levně najíst. A nažhavila Tinder nainstalovanej v Bologni (ptze holt, s milým to směřovalo do háje, co si budem nalhávat). Začala si psát s jedním, co bydlí asi půlhodinku ode mě, ale furt jsem nevěděla, zda jsem neklikla, že se mi líbí omylem (tohohle si prosím pěkně zapamatujte, ještě se v mém životním příběhu několikrát objeví), no a taky domluvila setkání s jedním klukem z Valeggia - děsný, nicméně večer skončil telefonátem matky o půlnoci, kde jsem a že mají strach a že tohle teda ne. Takže jsem ani nic neplánovala a sobotu hezky strávila sekáním latiny tady s otcem, kdy jsme se šli podívat na slavnost ukončení školky, kde malej "vystupoval". V neděli jsem zase jela na pláž - matka si vzala do práce dobrý kolo, takže jsem musela poprosit otce o nahuštění jinýho. Pak jedu a jako bych jela na malým dětským kolečku, sedlo strašně nízko, podhuštěný, myslela jsem, že umřu. Ale hecla jsem se a dojela. Byla tam totiž T., ta česká aupair. Takže jsme si užily odpol, fritto misto a hurá domů, tentokrát včas. 



Další víkend jsem byla pevně rozhodnutá jet do Rimini. Byla tam T. a moře moře. Nějakej čas jsem si psala s jedním z Milána, řekl, že se sejdem v Bologni a pojedem spolu, samozřejmě ve vší počestnosti, ptze jak jinak s Italama. Moc sem tomu nevěřila, nicméně v Bologni fakt byl. No, jako dobrý, povídali jsme si, dobrý. 
Přijeli jsme tam, dali si piadinu, jakožto tipico pro regione Emilia-Romagna a pak se šli vyvalit na pláž. No, jak to popsat. Kilometry, kilometry písčitý pláže, kde si musíte zaplatit lehátko (na výběr máte asi milion úseků, který nazývají bagno, každá buď bar nebo volejbalový hřiště nebo já nevím co, každá trošku stylizovaná), s jednou hlavní třídou restaurací, barů, obchodů... voda, touhle dobou ještě čistá, ale mělká, mělká... povím vám... já čekala kokodrýli. Jako fajn, moře, ale jednou stačilo. 






Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...