sobota 27. května 2017

Lazise, Garda atd. a setkání s českou aupair, šestý týden

V sobotu brzo ráno jsem vyrazila do Peschiery. Odtud asi za hodinku a půl autobusem do Lazise. Dá se tam dojet battelem, ale nejsem bohatej německej turista, kterej pořád potřebuje panoramata jezera. Trochu jsem asi podcenila, kolik času si na Lazise vyhradit (resp jsem podcenila, jak dlouho budu žrát foccaciu se salámem a pít krabicáka na promenádě). Takže jsem si ho prohlédla tak zběžně, ale musím říct, že má svý kouzlo.


 















Pak jsem sedla na autobus do Gardy. Na internetu jsem našla, že tam je nejromantičtější místo jezera Punta San Vigilio, takže cíl tento. Dojela jsem do Gardy..nevím, něco mi tam hrozně evokovalo pocit přímořského letoviska...a pak ta spousta němců. Samozřejmě mi došly cigarety a tady se nenosí mít otevřeno 12-15..ani když tady jsou ty němci. A to sem zrovna potřebovala hluboce přemýšlet..

pátek 26. května 2017

Peschiera del Garda, Lago d'Iseo, pátý týden

Počasí je pořád nějaké prazvláštní. Řekla bych, že bylo mnohem tepleji a hezčeji na začátku dubna, když jsem přijela.
Protože bydlím docela v p.... někam se dostat, sežere trochu času. V pátek odpoledne jsme se měli s mým milým stretnút v Rovatu, odkud směr lago d'Iseo.  Tak abych stihla vlak, byla jsem asi o tři hodiny dřív v Peschieře, protože busy častěji nejezdí :D 
Udělala jsem si krásné poledno/odpoledne. Bylo teplo, sluníčko..na pláži se opalovali lidi v plavkách.. zašla jsem si na pizzu, která vůbec nebyla špatná ba naopak a přesvědčila se, že "i still got it!", když jsem dostala zadarmo limoncello a na účtu bylo nakreslený srdíčko... a to jsem tu přibrala už asi čtyři kila.. achjo. No prostě paráda pohoda, takže mi vůbec nevadilo, že milý napsal, ať jedu vlakem o hodinu později..










pátek 12. května 2017

Aupair..nejsem, nebudu entusiasta

Myslela jsem, že si splním sen.
A tím, že obětuji všechno, abych toho dosáhla, bude pak všechno lehké.
Že pouhá změna prostředí bude stačit k tomu, abych se změnila já.
Že začnu znova a budu taková, jaká jsem vždycky chtěla být. Že budu chvíli tady,  chvíli tam, že budu chvíli někde dělat číšnici, chvíli recepční a pořád objevovat nová a nová místa, naplno si vychutnávat každou sekundu splněného snu a žít konečně přítomným okamžikem. Prostě takové to, jak je všechno lehce rozostřené, naplněné zlatým světlem a všichni se smějí.
Jaký šok, že to tak není. Jaký šok, že taková nedokážu být. Jaký šok, že stále nedokážu žít přítomným okamžikem. Jaký šok, že nejsem okamžitě a pořád šťastná.
A co teď? Jak jít vpřed? Nebo jak jít vzad? Ani jedno mi nejde. Zaseklá, s jediným nápadem, který mě oproti ostatním uvrhá do deprese míň. Odjet někam dolů k moři, počkat až budou docházet peníze a najít práci/resp. vrátit se tam, odkud sem tak dojemně a vítězoslavně odešla a pak zbytek života žít s tím, že už ten krok nedokážu udělat znovu..že už dalších x desítek let zůstanu na stejném místě..
Tady..ač se mám dobře, přijdu si nejvíc ztracená, co jsem kdy byla.. a nejmíň svobodná..i když jsem čekala pravý opak.
A ještě se cítíte poněkud trapně. Protože všem před vámi podobné zkušenosti otevřely oči, změnily život a...všichni byli šťastní.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...