neděle 30. dubna 2017

Třetí týden, Padova a Venezia

Třetí týden byl lepší, protože jsem tak nějak mohla vypnout při tom výletě do Sirmione a Matka chodila na ranní. A Otec cestoval někde po Itálii. Zvládali jsme to dobře, dokonce jsem i uvařila těstoviny. Jinak si na nic význačného nevzpomínám. 
V pátek ráno jsem vyrazila na vlak do Peschiery a odtud směr Padova. Mno, že prý tam je hodně muzeí a umění, univerzitní město něco jako Cambridge...ale znáte mě.. jen se mi holt líbilo pár obrázků na pinterestu.
Přijela jsem, koupila nějaký proviant, ptze po minulém týdnu už žádné restaurace a vydala se hledat historické centrum. Od nádraží stačilo jít v podstatě pořád pořád rovně, ale pak tam jsou skoro všechny uličky..no viz později..
Romantika, ale trochu jsem se ztrácela. Až jsem dorazila k bazilice sv.Antonia, která mě doopravdy uchvátila. Plus se tam dalo napsat přání a přát/pomodlit se za něco u Arca del Santo..











Poté Prato della Valle a pak Orto botanico - botanická zahrada. Zahrady a parky jsou holt moje.. tahle je nejstarší univerzitní botanická zahrada na světě svého druhu.  Nevím ovšem jakého druhu. Každopádně byla krásná, velmi uklidňující. Poté hledat labyrintem stejných ulic "hlavní náměstí" a na Piazza dei Signori aperitivo a přemýšlení zda se vrátit domů či co. Ale ani nevím, jak se to stalo, najednou jsem si na bookingu zamluvila noc v hostelu v Benátkách. Za 30€, Benátky, vůbec nebylo špatný. Vlakem to byla asi půlhodinka a viděla jsem mořeeee :)



































Cannaregio znám, jestli se to tak dá vůbec v Benátkách říct,tkze k hostelu jsem šla "na jistotu". Ale tak kde měl být byl kanál a spousta slepých uliček. Tkze jsem se tam jen dokolečka motala. Až na mě pak někdo anglicky promluvil (musela sem vypadat jak totální debil, protože ne že bych přemýšlela v italštině, ale angličtina mi už totálně nenaskakuje): "Hledáš čistě náhodou hostel Veniceluxury?" "Eh jo..ale asi tady není" "No vypadáš stejně zmateně jako jsem byl já, pojď" Týpek mě dovedl k dveřím, kde bylo na zvonku skoro nepostřehnutelným písmem "Veniceluxury hostel"..vešla jsem do starého paláce a ve druhém patře kuchyňka a tam dva korejci..tak sem se nahlásila a když jsem řekla, že už sem v Benátkách byla dvakrát, tak se se mnou nikdo nevybavoval..takové chladné. Pokoj v jiném paláci..pokoj čtyři postele, čtyři skříňky, ale aspoň wifi. Zavzpomínala jsem na hostel v Neapoli...a Neapol..aaah.










Pak uličky Benátek zatímco se stmívalo..paráda..
Večer jsem zakončila pizzou a pivem z nějakého noname stánku a chvilku hledala hostel. Tu část s korejcema jsem si pamatovala, tu, kde jsem byla nakonec, ne.







Ráno capuccino a cornetto, k mýmu překvapení to stálo jen 5€..(no dobře, v Tropee ještě s čerstvou pomerančovou šťávou 6,5€ :D), přemýšlení zda jet na Burano (nope, příště) a pak že půjdu někam, kde jsem ještě nebyla. Takže čtvrť Castello a skoro úplně až na konec. Ta teda stojí za zmínku. Přišla mi taková původní a slyšela jsem jen italštinu, vypadalo to, že tu je i původní obyvatelstvo. A všude šňůry s prádlem. Vrátila jsem se na Piazza San Marco a pak k Ponte dell'Academia.. a nějak podezřele dlouho bloudila čtvrtí Dorsoduro k bazilice nevimkoho..taková ta velká bílá jakoby naproti San Marcovi. A tam jsem zjistila, že mi za chvilku jede vlak a pak taky poslední bus do tý prd.. kde bydlím a vydala se na nádraží, chvilu teda dost v panice, jestli to vůbec stihnu a trefim. A povedlo se..












































V neděli přijela babička a strýc z Emilia-Romagna. Matka šla do práce na odpolední, takže já sama s nima..ach. Ještě horší než bejt jen s otcem. Navíc mluvili tak nějak jinak (ale Otec se dušoval, že dialektem rozhodně nemluvěj), každopádně sem nerozuměla nic. Snažila se pomoct, ale tak nějak sem všechno dělala špatně. Třeba sem umyla salát a babička (btw 86let, ale řekli byste jí tak 70) ho umyla znova. Jediný, co bylo dobrý, že strejda, kterej byl na mě hrozně hodnej, dělal domácí piadiny - což je specialita Emilia-Romagna.. pečou si je tam prej každej večer a nekupujou pečivo. Bylo senza ho sledovat, ale recept vám fakt neřeknu. Plněný podle libosti mortadellou, sýrem squacquerone (takovej..hodně rozteklej vnitřek hermelíni, hořkej), rukola..otec říkal, ze správnej způsob je si dát lžíci toho sýru na talíř, nasypat na to rukolu, trochu rozřezat nožem a nabírat to na pidu. Že se tak uvolní chuť rukoly. Já si to všechno nandala dovnitř, což se chytal za hlav, ale strejda ať na něj kašlu, že on a babička to jedí jako já.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...