pondělí 30. května 2016

4.den, Neapol v celé své kráse, 25.5.2016

Další den jsem nějak neměla plán, resp jsem věděla, co bych měla, ale nevěděla, co bych chtěla. Pro jistotu jsem začala na Via dei Libri v Decumano 31 s Cuoppo terro. Něco jako smažené krokety či nějaké těstíčko, muzzarell' (tak tady nazývají mozzarellu :)) a ricottový kuličky. Za 3,5€ a ještě můžete sledovat dva postarší pány, jak to čerstvě připravujou a fritujou.





Pak kostel Santa Chiara a zaplatila si vstup do..cloister, nevím, co to je česky. Šlo o zahradu ve vnitrobloku s překrásnou keramickou výzdobou (6€). Opravdu takové poklidné relaxační místo. Dala jsem si mandlovou a pomerančovočokoládovou zmrzku v Gay Odin (ehm :-D ), za dvě eura dva kopečky. Opět Benátky, trhněte si nohou.

neděle 29. května 2016

3.den, do Pompejí a Positana, 24.5.2016

Tentokrát jsem stihla snídani a vyrazila směr nádraží a vlak Circumvesuviana do Pompejí. Nepovím vám, kolik stojí, neb jsem si na nádraží koupila Campania Artecard na tři dny za 32€, která vám umožní cestovat zadarmo mhd, lanovkami, vlaky Circumvesuviana, Circumflegreana, snad i busy po pobřeží Amalfi, doprava na Ischii a Procidě (ne Capri! a trajekty a vlaky Trenitalia) a všude možně po Kampánii.Také máte první dvě atrakce zadarmo (logicky se nejvíc vyplatí použít na Pompeje a Herkulaneum 13 a 11€), třetí máte za půlku a další se slevami. Chtěla jsem to udělat přesně takhle, ale já a plány. Nicméně i tak myslím, že se mi vyplatila, hlavně za dopravu. 
Takže jsem nastoupila do otřesně vypadajícího, přeplněného vlaku Circumvesuviana (odjíždí ze stanice pod hlavním nádražím) a celou asi hodinu stála a bála se o kabelku, prý je plný kapsářů. Obecně okolí nádraží není prý po setmění bezpečné, ale kdo by se zrovna tam zdržoval, quartieri spagnoli tak nebezpečné nejsou (ač tam sídlí Camora - neapolská mafie), ale jiné čtvrti po setmění jo. Ale které, nevím. Možná okolí mola beverella nebo materdei? Ale v Materdei je hostel, tak já nevím. Obecně je Neapol ale velmi bezpečná, jako jiné evropské velkoměsto. A prý je bezpečnější než Mexico City a to je vcelku bezpečné, Takže na strašení zapomeňte. Jasně že není dobrý se ověsit zlatými šperky, ale to asi není nikdy. Stačí dávat pozor na své věci, jak byste dávali normálně. Zpátky k cestě.
Trvala třebaaa hodinu a vlakové nádraží je cca 50m od vchodu do Pompejí. Jako majitel Artecard můžete přeskočit frontu, která je celkem dlouhá. Haha, to jsem zjistila až po třiceti minutách čekání :-D Mno. Asi jsem si měla víc nastudovat historii či co, půjčit si audioprůvodce nebo já nevím. Rozhodně Pompeje nepovažuju za must-see. Čekala jsem, že co deset metrů, to zkaměnělý tělo, více výzdoby (výzdoba je víc v Herkulaneu a asi Ville Oplontis či co)...tohle bylo cesta cesta, čyři polorozpadlý stěny, co něco byly, šutr, šutr...zkamenělý těla jsem viděla všehovšudy dvě a navíc tam furt bloudila (dobrý boty a hodně vody sebou..jo a pokrývku hlavy!). Asi jsem kulturní ignorant, jakože jasně, hustý, že takhle velký město se dochovalo, blabla, ale pro mě vyhozené peníze a čas. Dobře tomu tak, že je Vesuv pohřbil! :D








Druhý den v Neapoli, 23.5.2016

Ráno...no už v den odletu mě trápil kašel. Sice jsem se na poslední chvíli vyzbrojila sirupem a coldrexem, ale málo platný. Vzbudila jsem se a měla pocit, že se s každým nádechem udusím (další noc už kašlali další tři lidi :/). K tomu kocovina...válela jsem se v posteli a snídani nestihla. Což ale nebyla velká škoda, neboť tu nabízejí jen musli a toast s pomazánkama. A ještě si po sobě musíte umýt nádobí! :-D 
Když jsem se trochu vzpamatovala, vyrazila jsem do centra, které bylo cca 1,5km pěšky. Metrem tři zastávky. Centro storico tvoří hlavně Via dei Libri a Via Tribunale. Jsou plné obchůdků, restaurací, neapolských fastfoodů, kaváren a hlavně života! Zabrousila jsen do uličky Via San Gregorio Armeno, kde prodávají betlémy a různé figurky a kulisy do nich. Každá neapolská rodina prý jedny jesličky má, zobrazují nejen narození Ježíška, ale i běžný život a k sehnání tu jsou nejrůznější minituary. Ta jedinečná atmosféra Centra se nedá popsat, mohla bych tam chodit, jíst neapolské rychlovky a koukat po obchodech pořád! K snídaňoobědu jsem si dala Babá s nuttelou, což je tradiční neapolská sladkost z houbovitého těsta nasáklá rumem a nějakým sladkým sirupem. Nevím, co mě to popadlo, když na sladké nejsem. Málem jsem upadla do hyperglykemického komatu. 


Piazza S. Domenico Maggiore


Babá


pátek 27. května 2016

Přílet do Neapole, 22.5.2016

Přílet, který byl o dvě hodiny opožděn! Wizzair je evidentně nejen zloděj ohledně poplatků za zavazadla, ale i času! Prý že nějaká technická porucha (že by na pravé filánži?:)), ale pak jsem slyšela nějakou paní říkat, že prostě nebyl pilot. No nic, let jsem prospala, nic zvláštního. V Sun Store Tabacchi jsem si koupila lístek na Alibus z letiště do centra (3€, platí 90 min a můžete použít na následnou mhd; prodají vám ho i v buse, ale stojí 4€). V buse na mě furt koukal kluk, kterýho jsem si všimla už v letadle. Nakonec se naklonil a pochválil mi vlasy. Začli jsme se bavit odkud jsme, nadávat na Wizzair a tak. Miguel byl z Mexika a teď batůžkařil po Evropě. Vystoupili jsme na Piazza Garibaldi, ptám se ho, kde spí a osud? - stejný hostel jako já, La Controra. Byla jsem tam už loni. Bydlet v desetilůžkáči nic moc, ale asi u mě zavládly nějaký nostalgický pocity nebo co. 
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem věděla, co čekat a vykreslila si to ještě horší, ale Neapol mi najednou vůbec nepřišla děsivá jako minule. Ok, stále tu byl hluk, špína, zmatená doprava, ale tak nějak...krásný zmatek. Rychle jsem se zabydlela a protože to byly moje narozky, šla si dát drink. Hostelový barman mi namíchal cosi z limoncella a ginu - mňam. Mezitím se poněkud setmělo a přidal se ke mě Miguel. Vyrazili jsme do města. Pořád mě říkal, že mám sebevražedné tendence a nechtěl pochopit, že se tu ulice přechází tak, že si do ní člověk nakráčí kde chce a kdy chce a děj se vůle boží. Procházeli jsme historický centrum, který pulsovalo životem a hledali Di Matteo či Decumano či něco jiného známého. Jenže bylo už asi snad po 23hod, tkze zavřeno.

Piazza Dante 
Nakonec jsme si sedli v pizzerii Port'Alba, objednala jsem láhev vína a pák pizzu s ricottou a prosciutto...v Neapoli pizza vznikla, dělají ji v peci na dřevu a je myslím z nějakého kynutého těsta, tkze okraje jsou měkké a vláčné a proto ty spálené puchýřky...normálně okraje nejím, ale tyhle - mňam! A celá večeře pro dva? Snad jen 25€, kde nejdražší položka byla víno (ale prostě moje narozeniny).


A jak jsem byla mírně ovíněná (a no...ještě jsem jaksi byla jako správná holka vyzbrojená vodkou, abych se v Neapoli nebála), tak jsem dostala skvělý nápad, že musím vidět moře a jako vždy ochutnat, jestli je slané a kdesi na promenádě daleko za hradem L'uovo by měla být pláž. Takže jsme o půlnoci brouzdali Neapolí...řekla bych, že je tam velice charakteristické, jak jsou Všude grafitti. A odpadky. A skůtry. Trefili jsme dobře a po dlouhé chůzi po Lungomare nakonec došli. A i na hoodně pozdní hodinu tam bylo dost lidí. (A ano, voda byla opravdu slaná). Vylezli jsme na takový val z kamenů, asi vlnolam a prostě leželi a koukali na hvězdy....a čtvrť Chiaia...nezapomenutelné.


Pak padla nějaká zima, tak že půjdem na hostel. Jenže ten asi pět kilometrů daleko, mhd už žádná, v ulicích prázdno, trochu..strašidelný. Potkali jsme taxi, tak se ptám kolik na Salvator Rosa, taxikář říká, že 15-18€, načež já, že grazie, ale že radši půjdem pěšky. Otočili jsme se, ušli pár kroků a vyběhl za náma, že teda deset. Vnitřně jsem se smála, v ČR jsem snad nikdy taxíkem nejela a tady ještě budu ve tři ráno vyjednávat :-D Pár křivolakých uliček do kopce a byli jsme na místě. Pak už si jen pamatuju, jak jsem naprosto vyčerpaná padla do postele a bylo mi fuk, že tam spí dalších devět lidí. Miguel měl další noc už bydlet u couchsurferky, takže další one of a kind setkání. Každopádně jsem díky němu měla nezapomenutelnou oslavu 26. narozenin.

Arrival was two hours delayed! Wizzair is not only thief of money (because of baggage fees) but also of time! They said „technical difficulty“ (maybe on right phalange? )), but then I heard some lady say that there was no pilot available. Well, I slept during the flight, nothing special. I bought ticket for bus from airport to city centre of Naples in Sun Store Tabacchi (3€, valid for 90 minutes and you can use it for other public transportation; you can buy it on board also, but it costs 4€). In the bus I realized that a guy from airplane is looking at me. At last he told me he liked me hair. We started to talk, gossip Wizzair and so on. Miguel was from Mexico, now backpacking through Europe. We got off on Piazza Garibaldi and I asked him, where he was spending the night and destiny? In same hostel as me, La Controra. I was there last year. Meh, sleeping in 10-person dormitory..not much, but I felt some nostalgia towards this place.
I do not know, if it was that I knew what to expect from Naples and made it worse in my head, but suddenly Naples didn't feel so scary as last time. Ok, there was still too much noise, it was dirty, chaotic..but somehow really beautiful chaos. I put suitcase in my hostel's room and started to celebrate my birthday. Hostel's bartender fixed me up coctail from gin and limoncello – yum. In the meantime the night covered Naples, Miguel joined me and we went to the city. He was still repeating that I want to kill myself, because he was not able to understand italian style of crossing the streets – You just cross when you want and where you want and you will see what happens. We went through historic centre that was pulsating with life and we were searching for Di Matteo or Decumano or something else „famous“, but everywhere was closed.
Finally we sat down in pizzeria Port'Alba, I ordered bottle of wine and pizza with ricotta and one with prosciutto..Naples is birth town of pizza, it is baked on the wood (real fire) in the oven and the crust is soft..normally I do not eat crust, but here it is just...yum! And whole dinner for two? I think 25€ with the most expensive thing – wine (but I had birthday!)
And then I had too much wine (and as a right Czech girl little bit of vodka), I had such a great idea, that I have to see the sea and taste if it is really salty and I was told that somewhere behind Castello L'Uovo is beach. So we strolled through Naples at midnight....graffiti everywhere. And trash. And scooters. We got the right directions and after reaaaally long walk on Lungomare we hit the beach. Surprisingly there was quite a lot of people. And yes, water was really salty. We climb the bank from big stones and just lied there, watching the stars...and lights of neighborhood Chiaia....unforgettable.
After a while we started to feel cold, so we headed back to hostel. But we found out it is five kilometres away, none public transportation, empty streets...little bit..creepy. We met taxi, so I asked how much to Salvator Rosa. Driver says 15-18€. So I said, that it was too much, grazie and we would go on foot. We passed few steps and driver shouts that ten. I smiled. In Czech republic I have never gone with taxi but here in Naples at three in the morning....Few streets uphill and straight to bed. I was so tired I did not care, that there was another nine people. Next night Miguel was supposed to spend night at couchsurfer's place, so it was another one of a kind meeting. Anyways...thanks to him I had unforgettable celebration of my 26th birthday.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...