pondělí 21. března 2016

Benátky 2016 - Carnevale di Venezia

Celoživotním snem mé maminky bylo vidět benátský karneval. A já ráda spontánní věci, takže jakmile se o tom zmínila, zabookovala jsem letenky do Benátek. Xx let nikde nebyla a aby vůbec někam jela, na to nemá prostředky, tkze to byl takový dárek k Vánocům. Letěly jsme 30.1. s Wizzairem do Trevisa (Discount club už se mi fakt několikrát vrátil). Před odletem jsme se ještě stavovaly u mě doma, něco jsem dávala do batohu a no...podařilo se mi při tom vyndat (= zapomenout) taštičku s malováním, odličovacíma tamponkama, ibalginem a tak. Před letištní kontrolou jsme ještě nějak přeorganizovávaly pytlíky s tekutinama. Tak jsem jako ve zpomaleném záběru sledovala, jak ten můj padá na zem a jak se tříští skleněná lahvička s odličovacím olejem a olej se rozlévá a všechno mastí. A pak ještě mamka pípala v rámu. Super :D
Každopádně tentokráte odzkoušeno: normální batoh (i když překračuje rozměry) je malé kabinové zavazadlo! Když jsem letěla posledně, tak jsem ho měřila, zaplatila za velké a pak jsem ho do klece ani nemusela dávat, prostě to brali jako malé. Nic, let byl normální a pří příletu na Treviso padala mlha a tma. Z Trevisa jsme se do Benátek dostaly autobusem ATVO (€11...levnější varianta prý je dojet místním autobusem na nádraží v Trevisu a odtud do Benátek, my jsme ovšem daly přednost pohodlnosti). Bus dorazil na Piazzale Roma, obrovské parkoviště a poslední místo kam vede silnice. Trochu mrholilo, neměla jsem tucha, kudy se dát, takže jsme se chytly davu. Za chvilku jsme byly u nádraží, což bylo dobré znamení, ptze hotel byl v jeho blízkosti. Čtvrť Cannaregio - ne moc turistická, takže větší klid a levnější ceny.
Hotel Marte jsme také našly v pohodě. Recenze nemá kdovíjaké, ale nám to úplně stačilo - postel, teplá voda a topení tam byly. Jinak teda v noci hluk a žádné extra vybavení. Ale ono v období karnevalu sehnat nějaké rozumné ubytování...hlavně jsme všude chtěli dojít víceméně pěšky a nemuset jezdit vaporettem.


Víte co mě štve na Severu? Snažím se mluvit italsky, ale oni mi odpovědí anglicky, takže už pak taky sklouznu do angličtiny. Teda ono je strašně fajn, že uměj anglicky, takže se prostě domluvíte, ale já si chci procvičovat italštinu a když vás nic nenutí....tady vždy procvičím jen buongiorno, buonasera, grazie a arrivederci.
Hned co jsme odložily věci, vydaly jsme se do města. Všichni říkají, že se v Benátkách lehko ztrácí, pravda, GPS tam moc nefunguje, Benátčana spíš nepotkáte (s poměrem 20 milionů turistů za rok a okolo 60 tisíc stálých obyvatel)... ale všude jsou cedule San Marco, Rialto, Ferrovia, tkze my se vůbec neztrácely, naopak jsme pořád končily na San Marcu (i když jsme třeba chtěly jinam :D). Takže jsme došly tam, cestou potkávaly lidi v maskách, pláštích, oproti létu úplně jiná atmosféra. Začínaly jsme mít hlad, čiže hledání restaurace. S tím já mám obecně obrovský problém, protože nechci, aby to byla turistická past a zároveň chci, aby to levné a dobré. Takže nesmí mít žádné chlápky, co lákají dovnitř, turistická menu, menu přeložená do více jazyků, nesmí být hnedka u nějaké památky, nesmí být plná turistů, ale ani nesmí být prázdná. V Benátkách asi nemožné nějakou takovou najít. Ale žaludky se čím dál tím víc ozývaly a už mi bylo před mamkou trapně, že na každou, kterou potkáme říkám ne. Takže pak nás nějaký ind přesně do takové, jaká jsem popsala, že nemá být, nalákal a bylo :D. Daly jsme si spaghetti s plody moře, lahev bílého (haha, poprvé v životě jsem zažila takové to, že trošku nalijou, ochutnáte a řeknete, že dobrý...resp, četla jsem, že v Itálii je slušnost si ho dát, i když by vám úplně nevyhovovalo, zamumlat něco jako hmm buono a odmítnout jen, když by bylo vyloženě zkažené). Pak ještě napůl tiramisu a caffé corretto (espresso s likérem, který si můžete vybrat podle chuti...měla jsem s grappou - nedoporučuji :D). Jídlo mělo víceméně normální ceny, nicméně servis 7€...to je prostě síla.





Protože nejsme moc zvyklé pít víno, tak jsme byly poněkud opilé a tak...jsme se usmívaly na všechny Italy! A oni na nás taky, dokonce nějaký maskovaný pán se nám uklonil :). Došly jsme zas na San Marco, musela jsem prostě ochutnat, jestli je ta voda slaná! A pak jsme se vydaly bloudit směr hotel.
Cestou jsme potkaly pouliční bar, barmanka na nás mávala, ať tam jdeme a dala nám panáka nějaké čerstvé šťávy. Hrála tam živá hudba, tak jsme si rovnou daly Aperol spritz (proč se to tady v ČR všude čte jako špric? Podle mě to je spric...). Postávaly jsme tam, užívaly si a bum, tři Italové. Tak jsem konečně mohla využít svou italštinu, i když se mnou taky spíš mluvicky anglicky a pořád jsem mamce musela překládat, že má krásné oči a já nevím co. Pak si mě jeden z nich uzmul k tanci a ani nevím, mám to všechno rozmazané, pamatuju si jen, jak mu říkám "tu vuoi solo fare sesso con me!" (chceš se mnou jen spát) :D Mamka někam zmizela. Dostala francouzáka a nějakej návrh na to, jít se vykoupat do kanálu, kam jí ital hodil její drink :D. Pak kluci někam zmizeli a my se ploužily do hotelu. Upřímně vůbec nevím, jak jsme tam trefily, prý jsem si tak nahlas zpívala italské písničky, že se po nás všichni otáčeli. A to, jak jsme bez úhony vylezly ty tři strmá schodiště v hotelu, mi bude navždy záhadou. Ještě jsme vedly opilecké žvásty, které jsme si celých deset minut nahrávaly na kameru (bože!) a šly spát.
Ráno nás vzbudilo nějaké bubnování a jakýsi pochod přímo pod hotelem. Rychle jsme se oblíkly a razily zas na San Marco. Tam se začínali srocovat lidi, mělo se tam něco dít. Sice jsem to předem studovala, ale hbitě jsem stihla zapomenout, kde a kdy to bude. Měly jsme štěstí, sice jsme tam stály asi hodinu a půl a začínaly mrznout, ale viděly jsme zahájení karnevalu a let Marie, bylo to takové..dojemné, celou dobu se mi chtělo brečet :) A ty masky. Ach, ty masky. Prostě boží, one-of-a-kind životní záležitost. 

pátek 11. března 2016

Skrytý poklad Al Tagliere

Chodila jsem kolem ní přes rok a půl. A pak jsem si nějak všimla, že asi tak padesát metrů od baráku mám pravou italskou trattorii Al Tagliere! Nerada chodím do restaurací sama - co dělat, kam se koukat..? Ale včera po hnusné denní službě jsem se konečně odvážila. 
Přišla jsem, nikde nikdo, prázdno. Tím to je ještě "trapnější". Nicméně jsem si objednala Pasta fresca alla puttanesca a dvě deci bílého. Interiér strohý, klasické červenobílo-kostkované ubrusy, ale fakt to budí dojem Itálie. Ještě navíc tam hrálo Radio Italia. Po mně přišli tři Italové, balzám na duši slyšet italštinu a jak kuchař na ně od pece na pizzu pokřikl, jak chtějí propéct maso (začínalo to: "Ragazzi..." což je vlastně "Kluci"). Když mi paní - manželka kuchaře, donesla pití, tak jsem jí řikala, že můžeme mluvit italsky, tak sme chvilku kecali o Itálii, ona je Češka, ale jsou někde od Verony, že už tam prý dlouho nebyli...
A pak pasta. Byla myslím, fakt domácí, akorát tak aldente, omáčka skvělá. Jasně, ona puttanesca asi není vrcholem kuchařského umu, ale moc jsem si pochutnala (a po očku koukala, co mají pánové vedle a vypadalo to velice dobře). Fakt jsem se chvilku cítila zas jako u moře :). Ceny odpovídají italské trattorii, resp, když si to přepočítáte na eura, tkze cajk :). Určitě tam co nejdřív půjdu zas, musím vyzkoušet jakou mají pizzu. Hrozně moc se mi tam líbil, personál úžasně příjemný a prostě pravá italská atmosféra. A ve vnitrobloku je zahrádka, takže v létě to bude úplně boží (navíc dělají aperol spritz a mají i sambucu :)). 


Al Tagliere tedy rozhodně doporučuji! 

V Al Tagliere jsem byla ještě dvakrát. Jednou v létě, bylo to velice příjemné posezení a zase super linguini s krevetami a pak ještě jednou na pizze, která byla taky dobrá. Byla jsem tam s Italem, takže italiano approved ;)

čtvrtek 10. března 2016

Ciao!

Rozhodla jsem se založit tenhle blog, protože si nechci zavalovat svůj osobní blog příspěvky o Itálii. A velice ráda se vyjadřuji písemně, obzvlášť v této době videí. 
Itálie je moje láska, zvláště jih. Pravda, severu jsem tolik nepoznala. Ale víte co, moře, slunko, teplo, italština... a to všechno jih má. Nespoutanost, zapomenutost, autentično. Každý na mě pořád - "A proč jezdíš jen do Itálie?" Pravda, chtěla bych do Disneylandu, studií Harryho Pottera v Londýně, Santorini v Řecku a tak dále a tak dále. Ale když už se přes rok učím tu italštinu a pořád a pořád někde na internetu objevuji místa v Itálii, které bych chtěla vidět...vše ostatní holt počká, až budu bohatá :)
Asi nejsem doopravdovou cestovatelkou, i když se někdy snažím jít off beaten path, ale já vám nevím. Mě Asie a všechny možný -Stány nelákají o.O Ale asi hlavní je, jak se člověk cítí a tak. A Itálie mě plně uspokojuje. I když to je zatím takové začátnické. Ale kdo ví, co se z toho vyvine :).
Ciao!


<a href="http://www.bloglovin.com/blog/14790159/?claim=paatqttx3sb">Follow my blog with Bloglovin</a>
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...