neděle 31. května 2015

Itálie 2015 - Napoli

 Světe div se, podařilo se mi nastoupit a dojet bez úhony. Nejdřív sem si myslela, že ty cca 3 km na hostel zvládnu pěšky (obecně jsem si myslela, že v Neapoli budu chodit pěšky vše, ale metro jsem několikrát prostě musela využít..), ale nohy si myslely něco jiného. Když jsem pak večer sundala balerínky, tak jsem se už do nich nevešla. Nevím, jestli metro mají nějak nově nebo co, ale abyste se dostali na zastávku, musíte zdolat nejmíň troje eskalátory a dlouhé chodby a liduprázdno, vlaky jezdí málo často a připomínalo mi to NY metro z filmů, takový ušmudlaný. Všechny stanice vypadají nově a některé dost funky, spíš jako diskotéka. Zpětně jsem zjistila, že pár stanic v centru jsou jakože umělecké, tak proto ta diskotéka :D Co se týče lístků a hromadné dopravy, tak tam mají víc dopravních společností a pár integrovaných lístků a pár jen pro tu společnost. Radši předem nastudujte, letos se do Neapole (proč? proooč?!) chystám znova a projdu ji mnohem důkladněji, pořádněji a nebudu se tolik bát, takže podám více informací!

Hnedka nalevo byl hostel :)
Prvotní šok!
Vylezla jsem z metra na Salvator Rosa a byla celkem vyděšená. Čtvrt vypadala jak ghetto, hluk, špína, zmatek a vůbec jsem neměla potuchy, kde ten hostel sakra je. Všiml si mě nějaký týpek a anglicky mně navigoval. Došla jsem, kam řekl, ale hostel prostě neviděla. A on za mnou doběhl a skoro mě tam dovedl. La Controra hostel je typický hostel pro backpackery, hodně nízká cena, bydlela jsem v destilůžkovém smíšeném pokoji, ale byl hodně prostorný a tak to člověku ani nepřišlo. A taky se mi podařilo ukořistit spodní postel. Na recepci byli velmi milí a taky dali mapu a řekli zajímavá místa, tak jsem se hned vydala na průzkum, ale popravdě...Neapol mě děsila. Žádný turisti, přecpaná, zmatečná, špinavá, tmavá...Italové prohánějící se všude na skůtrech, že někdy tak tak stačíte uskočit. "Vidět Neapol a zemřít". Ano, protože vás pravděpodobně ten skůtr srazí. (Doporučuju crossbody kabelky, neb by se vám mohlo stát, že vás kolem projíždějící zloděj normální kabelku strhne). Ani jakoby nemá nějak daný historický centrum, teda má, ale jsou to dvě ulice spojený několika uličkama (až teď jsem zjistila, že jsem ho vlastně ani nenavštívila, turista, jak má bejt, fakt že jo). Ale kolem Quartieri Spagnoli jsem šla. (Nechodit zde po setmění, nebezpečno!) A o dva kilometry dál věžáky. Je fakt strašně zvláštní a já se prostě bála. Došla jsem po Via Toledo až dolů k promenádě, prohlídla si Castel all'Uovo (vstup zdarma) a ještě se šla podívat na Molo Beverello, ptze jsem plánovala, že příští den pojedu lodí na Procidu.






sobota 30. května 2015

Itálie 2015 - Roma

Toto je přesunuto z mého druhého blogu, abych měla vše pohromadě...děkuji za pochopení a snad vás moc nematu :)

Pořád jen snění o cestování a vymlouvání se na to, že není s kým ject, že nemám peníze a že nemám odvahu. Takže jednoho březnového dne jsem si zadala dovolenou okolo narozek (čiže druhá půlka května), ptze oslavit to s koktejlem na pláži, cool! Sice asi bude moře studený jak rampouch, ale mě stačí na něj koukat :). Jasnej plán jsem neměla a čekala jsem na nějakou akci na letenky. A osud to chtěl, že za několik dní nabídnul Wizzair aprílovou 20% slevu.
V tom nějak vychytat, kam vůbec jet mi pomohla stránka RoutePerfect, kde si zadáte s kým jedete, kam chcete jet, jak se tam pohybovat a na posuvnících nastavíte, co hlavně chcete dělat (památky, noční život, pláže atd) a vyhodí vám to cestovní itinerář, který si pak můžete k obrazu svému. Já chtěla jižní Itálii a Route mi jako startovní místo zvolil Řím. Tkze letenky tam! Samozřejmě další destinace jsem si pak musela upravit podle možností a cen ubytování, dostupnosti vlakem atd, ale aspoň máte základní představu. Letenky tam a zpátky za cca 2000Kč, což je podle mě dost dobrý. Přikoupila jsem si ještě členství ve Wizzair klubu, které se mi už xkrát splatilo. Bohužel teda zavazadlo k odbavení (i kdybych se rozkrájela, tak do velkýho kabinovýho zavazadla bych teda všechno nenarvala) bylo za čtyři kila.
Další cíle mé cesty krom teda Říma, kde strávím dvě noci, budou Neapol (dvě noci), Marina di Maratea (čtyři noci) a Paola (čtyři noci). Nějak se mi to zalíbilo, je to všechno na stejném břehu a hezky (snad) se dostanu všude vlakem. Ubytování jsem si zarezervovala přes booking.com, což je tak jednoduchý, úplně jsem zírala :). A pak teda ještě nakoupila lístky na vlak na stránkách Trenitalia. Což byl trochu porod, ale také ok. 

Co si budeme nalhávat, ty dvě cesty letadlem jsou pro mě největší highlighty dovolený, tkze na letišti jsem měla úsměv od ucha k uchu :). (Nevim, proč jsem si za všechny ty peníze co dovolená stála nekoupila xx letenek a nelítala jen sem a tam!) Nejdřív koupit pytlík na tekutiny, pak check-in a odevzdání kufru. Check-in jsem udělala online zadarmo, ale nějak nevím v čem vlastně spočíval. Já jsem byla tak nervozní ze všeho! Na Wizzairu je dost vidět, jak fakt nízkonízkonákladovka (ale za ty ceny...dávno dobrý). Nemíní plýtvat peníze půjčováním nástupním mostů (tož 2000kč na půlhodiny), tkze nás nahnali do busu, kde celá půlka byla rezervovaná pro lidi s koupeným privilege pass (kterých bylo všehovšudy 6) a nás xx dalších se sardinkovalo v půlce druhý, těch 50 metrů k letadlu :D Pak už růžovofialový Airbus A320, doufání, že nemáme porouchanou pravou phalange (viz Přátelé :)), místa na nohy pomálu, jinak vše asi ok. Cabin crew milá, předražené jídlo k nákupu (ono to jsou sice čtyři roky, ale Smartwings nám dali vodu/colu/něco a rohlík se salámem a při vzletu a přistání bonbón), místo jsem měla samozřejmě u okýnka nad křídlem. Nevím, jestli vidět na křídlo byla šťastná volba, ono se hrozně kymácelo! A ty klapky! :D Ne, přiznám se, letět bylo fakt nádherný, úžasný pocit, ale jakmile jsme šli na vzlet a pak při stoupání jsem měla strach. Ale to tím, že ten let kdysi jsem už zapomněla a nevěděla jsem, co je normální a co ne a byla prostě sama. Sama s hodně díly leteckých katastrof v mé hlavě :D Počásko bylo parádní, až když to noo...approach....tak se zhoršilo, byly i nějaký malý turbulence, jupííí...a všude bílo a nic nebylo vidět. Pak divnej zvuk, z čehož jsem odvodila asi že podvozek, ani mi nezalehly uši a tadááá...Rome Ciampino Aeroporto.
 Kufr přijel, letiště je malé a prosté. Vyšla jsem ven, kde měl někde stavět bus, co jsem si objednala při rezervaci letenky. Nějak jsem pořád vyhlížela fialovej, když teda Wizzair a mezitím pravděpodobně prošvihla ten, kterým jsem měla jet. Nevím, protože nakonec jsem nasedla do sitbusu, který přijel v úplně jiný čas než bylo psáno, ale dostala jsem se na Termini a nic neplatila, tkze cajk. Ale příště asi koupím jízdenku na autobus Terravision, o 2€ levnější. Hurá hledat hostel. Naštěstí byl blízko Termini i všech památek (a jako správný geek sem si předtím cestu projela na streetview), Mia Lodge B&B. Mini hostel na Via di Santa Maria Maggiore blízko krásného kostela Santa Maria Maggiore a metra Cavour. Majitelka Sarah byla strašně moc milá, na mapu mi nakreslila všechny trasy, jak se kde dostanu a jednou ráno mi řekla: "Ciao...bella bellaaaa!" :) Pokoj byl pro čtyři, prostorný, čistý, akorát na mě zbylo horní lůžko na patrový posteli. Každý pohyb slečny dole byl slyšet, každý můj pohyb byl slyšet a navíc jsem se bála, že spadnu. Hodily jsme řeč s jednou číňankou, co tam byla a razila jsem do města.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...