pátek 1. září 2017

Napoli, Tropea 29.6.-4.7.

Matka s dítětem odjela na šest dní do Rumunska, tak i já se po dlouhém zvažování vydala na cestu. Samozřejmě se mi vůbec nechtělo, ale všechno už bylo zaplacené. Tkze ve čtvrtek směr Bergamo -> Napoli. Napoli mě asi nikdy nepřestane fascinovat totiž. Tady na severu se zrovna krásně ochladilo a tak přistání v Neapoli a horko tam byla pěkná facka. Naučená klasika - Alibus do centra, metro na Salvator Rosa a hostel La Controra.
Velice milý recepční, který se se mnou dal do řeči.."A kde tady v Itálii bydlíš?" "Ve Venetu" "Joo, já si říkal, ptze je slyšet akcent". 
Začala jsem jedním pivkem (za dvě eura, ať žije Neapol!) a vydala se pěšky do centra. Zastavila se v Decumano 31 na fritto misto  (7€, čerstvý, ohromná porce, mňam) a pak směrem k lungomare. Neapol je prostě jinej svět. Najednou, u toho moře, jsem se cejtila tak šťastná a svobodná. Kochala jsem se výhledama a když se začalo stmívat, pomalu přes piazza plebiscito a via toledo zpátky na piazza dante, kde jsem sedla na metro a šup do postele.


Jak už víte, za rohem je hostel. Vždy stejná fotka.

Via Salvator Rosa

Piazza Dante

Porta Dei Librai


Decumano 31 a limitka Nastro Azzuro!

První (a zatím poslední) kontakt s italskou byrokracií

Depka. Protože práce a Itálie. A Itálie a práce pro cizinku. A uznání titulu. A trvalý bydliště. A práci vám nedají bez trvalého bydliště a bydliště vám nedají bez práce. A rodina mi trvalý bydliště nedá, ptze daně, odpady, kontroly policajtů...když nepracuju musela bych prokázat, že mám dostatek prostředků a zdravotní pojištění na rok, nebo že mě živí ta rodina. Boh, depka. (Já se tu můžu pohybovat volně, stačí občanka. Jsem na úřadě nahlášená jako host a po třech měsících bych se měla nahlásit na trvalý bydliště..jenže..talhle tak). Tak abych nefňukala pořád, rozhodla jsem se udělat jedinou úřední věc, co můžu udělat, je zařídit si codice fiscale, který je tu potřeba skoro na všechno. Něco jako social security number v usa. Na tarif, na nájemní smlouvu, na práci, na otevření účtu, objednávání na netu a co je pro mě možná nejdůležitější automaty na cigarety. Haha.
Na netu jsem stáhla formulář, vyplnila, okopírovala občanku a vyrazila do Verony do Agenzia delle Entrate.


Čekala jsem obrovský fronty, protivný úředníky a takový ty jiný italský noční můry.. ve výsledku jsem čekala jen asi 15 minut, milá paní se mě zeptala, jesli pracuju nebo jsem student, tak jsem řekla, že host u kamarádky (což mi Matka furt kladla na srdce), paní se na nic nevyptávala a ťukala do počítače. Pak že musím uvést adresu v Itálii, aby mi mohli poslat průkazku, rádia jsem se znovu zeptala, jestli to může být adresa té kamarádky, u které jsem host (fakt strach, aby z toho rodina neměla nějaké problémy). Paní že jo akorát, že je potřeba dát na schránku moje jméno (což se Matce podle tónu hlasu v telefonu moc nelíbilo, ale co...je to ona, kdo mi furt říká, ať převezmu iniciativu a že to je taky můj dům). Po pěti minutách jsem si (je to zadarmo) odnesla oficiálně vydaný codice fiscale. Juhu.


úterý 22. srpna 2017

Vicenza, Bassano del Grappa, 24.-25.6.17

Stal se mi první aupair průser. V pátek jsme s P. strávili večer v Peschieře a vrátila jsem se v pět ráno. Vždycky byli velice liberální ohledně toho, co dělám, nicméně toto ráno mě bohužel matka hezky za svítání zastihla jak otevírám dveře. Následoval rozhovor, celkem chladný a drsný, že takhle ne. Takže od té doby se vracet jako Cenerentola = Popelka. Do půlnoci. Ještě víc teenager než předtím. To jen tak, abych sem hodila nějaké aupair zážitky. 
V sobotu odpoledne jsme vyrazili k Lagu. Chtěli jsme do Sirmione na Gamaica beach, nicméně doprava okolo Laga o víkendu je fakt děsná, tak jsme zaparkovali na pláži v Santa Maria Lugana, která patří k Sirmione. Hluboce nedoporučuju. A víte co, jestli se chcete koupat, nedoporučuju nic níž než Garda. Labutě, teplá voda a bahno. Takže když tam jdete, cítíte to fuj čvacht mezi prstama na nohách. Jako ten den bylo 40 stupňů, ale když se jdete koupat někam výš, tak i tak je ta voda aspoň osvěžující. Tady ne.

Gamaica Beach

Sirmione Lugana beach

Moc dlouho jsme to nevydrželi a vydali se směr Vicenza zažít Notte bianca. Že prý bylo nejdelší dobu světlo a pak taky v italštině strávit notte in bianco znamená být vzhůru celou noc. 
První zastávka - L'ultima spiaggia tiki beach na aperitivo (3€). P. mě naučil pít Campari spritz. Fakt o dost lepší, silnější a osvěžující než Aperol spritz. Místo to je kouzelný, vždycky když jedu do Vicenzy, tak tam jdeme.




pátek 18. srpna 2017

Milano, víkend 16.-18.6.

A pak se to stalo. Pokud jste mí fandové a čtete pozorně..po tom, co mi T. řekla, že tamten je roztomilej, dala jsem si s ním rande. Ale už s nastavenýma hranicema toho, co chci. A taky s milion pravidlama o italech, co jsme s T. vymyslely.
Přijel mě vyzvednout, což už byl plusovej bodík. Všichni předtím si vysloužili mojí ignoraci tím, že chtěli, abych někam přijela já. Šli jsme na campari spritz, blablabla blebleble, však to znáte. Pak jsme zjistili, že v Peschieře je nějakej festival koktejlů, tak jsme šly tam. V tu chvíli začali hrát Despacito, který jsem si zvolila jako osudovou písničku pro toto léto. Náhoda? :D koktejl - doporučuju bar Zoo'e ve Veroně, ještě o něm bude později řeč a margaritu s jalapenos. A další. A já si pak říkám...co budeme dělat, měli bysme si koupit flašku prosecca a jít ji vypít na pláž jako to dělám dycky já. A v tu chvíli on řekl: "Nekoupíme si flašku prosecca a nepůjdeme na pláž?" Hodně se mi líbil, celkem sme se i bavili, ač to nikdy nebude takový jako bych italka, ale v tu chvíli sem si řekla, wow. Ač mi to bylo jasný. Taky co jinýho čekat od Tinderu. Ale s touhle variantou sem vlastně počítala a ptze sem se ještě pořád trápila kvůli tamtomu, tak mi to bylo fuk.
Bylo to super, domů jsem se (díkybohu, že tvrdě spali) vrátila v pět. S tím přesvědčením, že už o něm nikdy neuslyším.
Další den jsme s T., ptze měla narozeniny, jely do Milána. Že to jako bude ve velkým stylu a nakupovat a tak. Opilí sebevědomím, jsme si nic nezamluvily předem. Že v Miláně na to bude času dost.
Eh, horko jak v pekle. Sálalo z asfaltu, kterej tál pod nohama. V metru týpek, co se nám nedobytně snažil poradit, co si koupit za lístek.
Pak jsme prolezli obchody ve Via Torino, konečně jsem si něco taky koupila a pak jsme byli tak spocený, zpruzený a bez ubytování, že jsme se doplazily k Navigli, kde se usadily na aperitivo. Ahahah, ten nejdražší bar v okolí. Nicméně jsme se najedly dost. A zjistily, že všechno přijatelný ubytování je obsazený. Změnily jsme lokál a že teď už fakt to ubytování najdem. Se sklenkou hnusnýho prosecca. Nakonec přišly i varianty jako spát na Piazza Duomo nebo se vrátit do Rovata a spát v autě T. Byla jsem tak otrávená, že jsem pak zamluvila první hotel, co vyskočil. Za noc 90€, pro aupair dost hodně. Pak jsme ještě oplendovaly na Piazza Duomo a vydaly se do hotelu.












úterý 25. července 2017

Peschiera del Garda 9.-11.6.

Pátek ospoledne jsem si zase vyjela na kole do Peschiery. Nic, co by stálo za řeč.

Řeka Mincio




Cyklostezka Mantova - Valeggio sul Mincio - Peschiera del Garda

Víkend 27.-28.5. a následně Rimini (3.-4.6.)

Ajtakrajta, nepsala jsem už dva měsíce. Když ono se to na tom mobilu tak blbě dělá... tak ve zkratce, co se zhruba dělo po Bologni..
Standardní auparing, v pondělí hnedka moje narozeniny. Musím říct, že jedny z nejosamělejších. Jako já na narozky byla poslední roky vždycky sama, ať už na studiích v Brně či na dovolený v Itálii, ale mohla sem si dělat, co jsem chtěla, opít se jak sem chtěla a tak. Takhle jen ráno tanti auguri, dárek v podobě peněz a jinak celý den s dítětem završený tím, když jsem nenachystala úplně dobře večeři a tak dostala od otce spoustu dobře míněných rad a: "jé, já nevěděl, že máš dneska narozeniny...tak vše nej". 
V pátek jsem se pak vydala na kole do Peschiery na pláž s proseccem. Pak jsem konečně prubla Toasterii a víno z Bardolina - super, doporučuju, pokud se chcete v Peschieře levně najíst. A nažhavila Tinder nainstalovanej v Bologni (ptze holt, s milým to směřovalo do háje, co si budem nalhávat). Začala si psát s jedním, co bydlí asi půlhodinku ode mě, ale furt jsem nevěděla, zda jsem neklikla, že se mi líbí omylem (tohohle si prosím pěkně zapamatujte, ještě se v mém životním příběhu několikrát objeví), no a taky domluvila setkání s jedním klukem z Valeggia - děsný, nicméně večer skončil telefonátem matky o půlnoci, kde jsem a že mají strach a že tohle teda ne. Takže jsem ani nic neplánovala a sobotu hezky strávila sekáním latiny tady s otcem, kdy jsme se šli podívat na slavnost ukončení školky, kde malej "vystupoval". V neděli jsem zase jela na pláž - matka si vzala do práce dobrý kolo, takže jsem musela poprosit otce o nahuštění jinýho. Pak jedu a jako bych jela na malým dětským kolečku, sedlo strašně nízko, podhuštěný, myslela jsem, že umřu. Ale hecla jsem se a dojela. Byla tam totiž T., ta česká aupair. Takže jsme si užily odpol, fritto misto a hurá domů, tentokrát včas. 



Další víkend jsem byla pevně rozhodnutá jet do Rimini. Byla tam T. a moře moře. Nějakej čas jsem si psala s jedním z Milána, řekl, že se sejdem v Bologni a pojedem spolu, samozřejmě ve vší počestnosti, ptze jak jinak s Italama. Moc sem tomu nevěřila, nicméně v Bologni fakt byl. No, jako dobrý, povídali jsme si, dobrý. 
Přijeli jsme tam, dali si piadinu, jakožto tipico pro regione Emilia-Romagna a pak se šli vyvalit na pláž. No, jak to popsat. Kilometry, kilometry písčitý pláže, kde si musíte zaplatit lehátko (na výběr máte asi milion úseků, který nazývají bagno, každá buď bar nebo volejbalový hřiště nebo já nevím co, každá trošku stylizovaná), s jednou hlavní třídou restaurací, barů, obchodů... voda, touhle dobou ještě čistá, ale mělká, mělká... povím vám... já čekala kokodrýli. Jako fajn, moře, ale jednou stačilo. 






neděle 4. června 2017

Bologna, 7.týden 20.-21.5.17

Tak jsme s T (ta česká aupair), celý týden vymýšlely, přemýšlely, kam o víkendu vyrazit. Hrozně jsme chtěly vidět moře, takže logicky jsme se vypravily do..Bologni :D Hlavní město Emilia-Romagna, studentské, kulturně bohaté, turisty prý opomíjené, kde se sakra dobře jí.
Naše naděje nebyly vysoké, ale hlavně, že nebudeme doma. Přijely jsme, vydaly se za davem dlouhým podloubím, kterých tu bylo asi desítky kilometrů, směrem do historického centra. Bologna je.. živá, červená, má kouzlo. Na oběd jsme se zastavily v restauraci Clavature. Předkrm piadiny s mixem salámů a šunek (specialita Bologni) a láhev prosecca, protože přece oslava mých pondělních narozenin. Pak T si dala tortellini s ragù a já tortelli plněný ricottou s vlaškými ořechy, pancettou a houbami. Další typická jídla. A nutno dodat, že naprosto skvělý. Zakončily jsme kafem a vydaly se hledat naše ubytování B&B Old Town, za 60€ pokoj pro dvě, sice se sdílenou koupelnou, ale naprosto nám to stačilo. Na balkoně jsme si daly další lahvinku a pak se vydaly do ulic. Cestou jsme potkaly majitele ubytování a asi jsme byly moc krásný nebo já nevím, ale zastavil nás a říká:"Holky, asi jsem se zapomněl zmínit, abyste si na pokoj nikoho nevodily..já bych pak z toho měl problémy.." No..ehm.











sobota 27. května 2017

Lazise, Garda atd. a setkání s českou aupair, šestý týden

V sobotu brzo ráno jsem vyrazila do Peschiery. Odtud asi za hodinku a půl autobusem do Lazise. Dá se tam dojet battelem, ale nejsem bohatej německej turista, kterej pořád potřebuje panoramata jezera. Trochu jsem asi podcenila, kolik času si na Lazise vyhradit (resp jsem podcenila, jak dlouho budu žrát foccaciu se salámem a pít krabicáka na promenádě). Takže jsem si ho prohlédla tak zběžně, ale musím říct, že má svý kouzlo.


 















Pak jsem sedla na autobus do Gardy. Na internetu jsem našla, že tam je nejromantičtější místo jezera Punta San Vigilio, takže cíl tento. Dojela jsem do Gardy..nevím, něco mi tam hrozně evokovalo pocit přímořského letoviska...a pak ta spousta němců. Samozřejmě mi došly cigarety a tady se nenosí mít otevřeno 12-15..ani když tady jsou ty němci. A to sem zrovna potřebovala hluboce přemýšlet..
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...