středa 7. února 2018

Leden 2018 Veneto

Ó jak bylo těžké se vrátit. Po šestnácti dnech pryč, s Ním. Naštěstí se návrat konal až 7. ledna. Tento článek bude asi zkratkovitý, spíš více fotek. V pondělí po dlouhé době večeře s rodinou. Cotechino v prasečí nožičce, čili zampone. Mno... suďte sami :D


O víkendu Iter ve Veroně, protože jsme zjistili, že tam mají točenou plzeň (za 5€, jak jinak..a Opata v lahvi za 7€). Vůbec celý víkend se nesl ve znamení jezení českých věcí, co jsme přivezli a montování nové postele, kde se ukázalo, jak jsme kompatibilní. Já se spíš kochala tím, jak zachází s nářadím, všechno klídek pohoda, on nervozní, když mu něco nešlo. Pak sem měla něco položit "appena di lá", říkám, že nevím, co po mně chce. "Appena di lá.." Já nic. On: "Nevíš, co znamená appena di lá? Nerozumíš italsky doprdele??!!!" Já: "Ne." Je to krása tyhle mezinárodní vztahy a montování nábytku :D A pak procházka po vinicích v Negraru. 



úterý 6. února 2018

Svátky v ČR a kulturní šoky?

Tak jsme hezky v šest ráno vyrazili do ČR, Udine, Tarvisio a pak nahoru. Vůbec to neodsejpalo. A pak rakušáci, který skoro všude měli maximální povolenou rychlost 80km/h. P. byl celej jurodivej.. "Zentrum? Col cazzum!" Zastávka na panini se zbytkama od předchozího dne...toastovej chleba s peará, vařeným jazykem, cotechinem, křenem a zelím byl divně dobrej a dobře divnej :D. A Mikulov. První věc, co mě překvapila, jak strašně zlevnil benzin, potažmo diesel. Naprosto neuvěřitelný. Vždyť přece...benzínu už nikdy víc nebude. A jinak ponuro a všechno mi přišlo hrozně starý, komunistický a depresivní. P. nadšenej, zkoušel číst všechny názvy... nechápu, že nedokáže zopakovat to, jak to vyslovím já o.O. A jeho neustálý údiv nad dodržováním 50 a 90 km/h. "A už skončila obec? Už můžu? Ty jo, koukni na to, tady fakt všichni jezděj pomalu... fakt 50km/h!" A po dalších x úmorných hodinách mé rodné město. Chtěla jsem se radovat, ale asi únava či přejezení z předchozího dne...bylo to strašně divný se po devíti měsících vrátit. 
Úplně nevím, co psát, protože ČR každý z vás zná, Prahu víceméně taky, my to vzali hodně turisticky, bohužel i s pár tourist trap v podobě třeba U Pinkasů. Tak asi o tom, co mě překvapilo, co muže a tak. 
Maximální povolený rychlosti a to, že nemůže řídit opilej. Teda v Itálii je limit 0,5%, ale On...no., asi to tu je hodně benevolentní. Kontrolu jsem viděla jen jednou, odbočili jsme jinam těsně před tím, než nás stihli zastavit. Rozhodně v Itálii nikdo neřeší, kdo bude řídit a tudíž nebude pít. Z tohohle byl dost překvapenej, že to vlastně musíme řešit a nebude jít BOŽE! dva a půl kilometru pěšky domů. No a pak prý máme strašně málo značek stop... jak se pak má člověk v křižovatkách vyznat. 
Pak prý jíme strašně brzo. Oběd i večeři. A je divný, že vyrazíme do hospody na osmou, devátou. Je pravda, že doteď mám okolo 12 a 18-19 hlad a štve mě, že musíme čekat až bude něco po desátý, abysme mohli vyrazit do baru. 
Je divný, ale na druhou stranu praktický, že si doma sundáváme boty. I když s tím, že máme mnohem častěji koberce, to chápe. Ale pak nechápe, proč máme koberce, že se prej na nich musíme v létě usmažit. Jen počkej chlapečku, až budem spolu bydlet, budeš si boty sundávat taky. Kdo se s tím má furt vytírat. 
A pak výraz k nezaplacení, když vešel do koupelny. "Kde je bidet??!! To jste takový čuňátka?! Kde si mám jako po velký umýt zadek??!!" Ok, bidet mi taky hodně chyběl. 
Chleba nepoužíváme jako přílohu, takže jsem mu musela vysvětlovat, kdy se používá (rýže a těstoviny jako příloha si vysloužily velký úšklebek). Což nepochopil... resp nepochopil, že každej si každej den nevaří čerstvý oběd a večeři. (Plus byl taky šokovanej, že dáváme na chleba máslo a pak ještě třeba šunku. Jasně, jejich olej na chlebu je něco jinýho :D) Je fakt, že jsem nezažila, že by.. teda nevím, jak vy, ale já, když jsem vařila, uvařila jsem velkej kotel a pak to jedla třeba ještě další dva dny. Oni, když už se náhodou stane, že uvařej víc, zbytek daj do mrazáku a jeděj to až za dlouho. Mají radši, když se to pořád mění. Jednou jsem mu uvařila kroupy s hrachem, kotel jak jsem zvyklá. Dali jsme si oběd, pak trošku k večeři a když to pak zbytek jedl další den k obědu, byl už nakrklej ačkoliv mu to chutnalo. 
A pivo. To, že v mém rodném městě stojí 1€ půl litru...to byla asi nejlepší věc z ČR :D Tady totiž 0,4l stojí 4-5€. Byl fascinovanej řezaným pivem a prostě pivem všude všelijak. A panáky na zábavě, když potkáte někoho známýho. To taky moc nezažil. Je fakt, že já pila panáka v Itálii s někým jen asi jednou. 
A nevím, jestli jsem vám říkala, že Italové jsou schopný strávit hodiny rozhovory o počasí. O průvanu...ariettě, která je v létě něco velice vítanýho (pamatuju, jak jsme ve Vicenze jednou večer, kdy bylo asi 40°C pokaždý když jsme cítili ariettu, roztáhli ruce a "Aaaaaa ariettaa...cííítíííš?"), na jaře a podzim něco, z čeho onemocníte a v zimě naprosto příšerná věc...no a tak vyjdem v ČR ráno z baráku a on: "Tyjo, jaká arietta, cejtíš?" Já jsem se mu jen vysmála, jak to dělám vždycky, když o ní mluví. Další den: "Uuu arietta...to je co?" Třetí den: "Jaká arietta.. ah.. právě jsem pochopil, proč ty o tom nikdy nemluvíš..když ji tu máte pořád..." Ale je fakt, že doopravdy my Češi počasí nerozebíráme. Teda stěžujeme si na něj, to jo, ale tak jak oni to neřešíme. Teďkonc o víkendu mi říkala jedna italská kamarádka, že mi musí přiznat, že od tý doby, co jsem se před ní zmínila, že italové pořád neustále mluví o počasí a tak, že to moje konverzační záchrana, si všimla, že doopravdy stráví hroznýho času mluvením o počasí. 
Lidi v ČR se moc nezajímají o druhé..o to co dělali, jak se mají atd. Tady si všichni pamatujou, o čem jsem kdy mluvila a ptají se mě na to. To je věc, co se ještě pořád učím. Zajímat se, ptát se... ne že by se mi vždy chtělo :/ Ale už i pro mě to bylo trochu zvláštní, když se mě rodina na všechno nevyptávala. Po devíti měsících jsem očekávala něco jiného. Nebo jsem si právě až moc navykla na lidi tady. 
Knedlíky. 
Léky jsou levnější. Ostatní věci se začínají rovnat, možná jsou i dražší - oblečení, flying tiger, ceny v centru Prahy...
Italové nepoznají rozdíl mezi naším vyjádřením ano m-hm a ne m-m. Pro ně je i m-m ano. 
A pak takovýto, že když přijedete z ciziny, čekáte, že se něco změnilo...vaši nejbližší zas čekají, že vy jste se nezměnili. Pro mě to bylo, jakoby se nic nezměnilo, jako bych přijela po obvyklém měsíci v Praze, což nebylo zrovna to, co jsem po devíti měsících čekala. Naopak mi bylo vyčteno, že se teď chovám důležitě a dělám divný ksichty, citoslovce a gesta. 
Bylo to pro mě strašně zvláštní, úplně jsem se tam necítila. Takže teď dlužím Matce večeři menu ryby, protože jsme se vsadili. Já říkala, že se budu chtít vrátit, ona, že ne. A měla recht. 




středa 17. ledna 2018

Prosinec 2017 a Vánoce po italsku

První víkend v prosinci, nebo vlastně druhý, byl pro mě poněkud pochmurný. V pátek byl státní svátek, tak jsme si s P. malovali, jak se uvidíme už ve čtvrtek večer a podnikneme kdo ví co, ale moje rodina jela na víkend do hor a já tudíž měla "vycházky" jen odpoledne a večer, aby pes nebyl doma sám. Ne, že by moje přítomnost něco měnila. Pes ničil věci se stejnou intenzitou jako vždy.
V pátek navečer jsme se tedy jeli podívat do vánoční Gardy, přišlo mi zajímavé, že v žádným betlému tady nebyl Ježíšek, protože ten se přece ještě nenarodil a dají ho tam až na Vánoce, navštívili Can e Gato, Ca'Bottona a zakončili v baru ve Valeggiu. V sobotu jsem uklízela a pak jsme jeli na oslavu narozenin P. kamarádky, kde jsme se bohužel nemohli moc dlouho zdržet. V neděli začlo sněžit, P. z toho byl celej hotovej, jeli jsme se podívat do Lazise, ale pak nás sníh zahnal do Bussolenga a baru Caballito, kde hrál revival The Doors. 

Garda



Lazise


Další víkend jsem ale mohla odjet už ve čtvrtek večer do Vicenzy. Šli jsme do P. oblíbeného popracovního baru, kde jsme se setkali s jeho dvěma kamarády. V pátek dopoledne jsem nachodila snad deset kilometrů po Vicenze a obstarala pár vánočních dárků, aby se neřeklo. A konečně mi přišla průkazka codice fiscale...po třech měsících a opětovné žádosti na internetu. Pak jsem musela P. schvalovat outfit, fotit a zkoumat ho ze všech úhlů, protože šel na formální pracovní večeři....no prostě italové a móda. Ale vidět ho v obleku, vrrrrr. Když odešel, dala jsem se do pečení vánočních rohlíčků. Byly dobrý, ale až moc křehký, asi jiná mouka a máslo a taky cukr. Tady neseženete kilo moučkovýho cukru, maximálně 150g už ovanilkovanýho. Bohužel v něm bylo trochu kukuřičnýho škrobu, takže při obalování to pěkně blemcalo. Drahý můj dorazil ve čtyři ráno, když se vzbudil, hned se mi preventivně začal omlouvat. 

pátek 12. ledna 2018

Listopad 2017

První víkend nic podstatného, snad jen, že jsme objevili kouzlo toho, že si můžeme udělat Campari Spritz i doma (a pít ho z půllitru a ještě ušetříme).. Pak se mi v pondělí stala úžasná věc, že mi můj milovaný mobil spadnul do záchoda. Koukala jsem jak ve zpomaleným záběru padá do mísy a jen si říkala, že to nemůže být pravda. Když jsem ho vyndala, slyšela jsem jak baterka dělá vrrrrrvšššššš a konec. Bez internetu. Bez mobilu. Děsný. Už tak jsem cejtila, že to je nějaký blbý období, snadno jsem se rozbrečela, všechno mě sralo, i jsme se rádoby pohádali s P. (pohádali...my se ani jeden nehádáme, takže tohle bylo, že jsme si třikrát odsekli a pak se nebavili...oživila nás až návštěva uličky s alkoholem v supermarketu). 


No, takže...mobil. Jako nějaký peníze mám, ale kupovat si novej mobil se mi zrovna nechtělo. (Ale dobrý, začala jsem měsíc s 350€, mobil stál 180€ a peníze mi došly až 28.listopadu :D) A když už tak ten, co jsem měla, Huawei. Takže jsem skončila s nějakým Hisense, kterej se mi vůbec nelíbí, ale měl by bejt voděodolnej (videorecenze tohohle mobilu začíná se záběrem, kde mobil padá do záchodu a týpek řiká: "Už se vám někdy stalo, že..."..pak mobil i usmaží na pánvi). Po měsíci jsem si na něj zvykla no. 
Druhý víkend v pátek jsem z domu vypadla dříve, myslela jsem, že mě P. vyzvedne také dříve, jenže jsme se špatně pochopili, takže jsem čekala asi čtyři hodiny v Giardini di Borghetto, docela příjemnej podnik u Borghetta. S přátelskou (či obchodně nadanou) číšnicí, která se se mnou chodila bavit a která mi vnutila dát si těstoviny - capunsei (nočky ze strouhanky) s bylinkama či co. Úplně mě to neuchvátilo, připomínalo mi to peará. Pak když konečně P. přijel, tak se na něj číšnice musela jít podívat a řiká: "No konečněěě..čeká tady na tebe hodiny vííííš..." Nic, Castrum. 




Další den jsme šli na procházku Bardolino - Garda, tradiční Can e Gato. Večer FAbemolle a naše oblíbená kapelka Guastafestival.





pátek 5. ledna 2018

Říjen 2017

První/druhý říjnový víkend jsem ve čtvrtek jela za P. do Vicenzy. Zašli jsme do baru Grottino. Campari spritz. Jako vždy. Pak jsme zapadli do nějaké trattorie, už ani nevím, jak se jmenovala. Ale byl to průměr. Jako primo slávky, já sem si pak dala lasagne z baccalá a P. bigoli s baccalá. Sušená ryba, co se pak zas namočí a různě upravuje. Vicentinská specialita. A pak za jedním P. kamarádem do baru Qubo.




V sobotu jsme se vydali do hor, přesně Corno d'Aquilio.






čtvrtek 4. ledna 2018

Září 2017

Druhý zářijový víkend jsem se zase vydala do Vicenzy. Šli jsme do pivovaru Lucky Brews, doporučuju "kyselý pivo", jen teď nevím, jak se jmenuje. Ale pivo tady maj fakt super. Obecně tady v okolí je spousta minipivovarů, třeba Drunken Duck taky stojí za zmínku. Patří mezi dvacet nejlepších pivovarů na světě. A pak jsme šli na burger do Mama l'oca, super rock ristopub, kde dělaj koncerty a točej nefiltrovanej Staropramen! Zbytek víkendu se asi nedělo nic význačného, jen mě překvapilo, že i tady jeděj párky se zelím :D





Jinak pes a dítě mi dávali dost zabrat. 



Další víkend jsem jela za T. do Isea. Večer jsme šli do jejího oblíbeného baru Malerba, spritz za 5€, uff...a spali v útulným karavanu v kempu. Protože noc byla dost náročná, servírku v baru ráno dost překvapila naše volba snídaně. A pak už jsem nasedla na vlak do Verony a jela za P. 
Šli jsme do centra, kde právě probíhal festival her Tocatí a večer jeli do Isola della Scala na festival rýže. Koupili si čtyři poukázky na rizoto a dali se do ochutnávání. První risotto all'isolana, s tastasal a pak jedno s houbama a jedno s cuketou. Mňam. Neděli jsme zase strávili v Ca' Bottona, kde hrála kapelka. 

Zbytek léta ve Venetu 17.8.-3.9.17

Přijela jsem domů v úterý 15. a ve čtvrtek 17. už mi matka říkala, že jestli chci, můžu odjet. Tak jsem jela žejo :D Směr Vicenza a naše oblíbený bary :). 

L'ultima spiaggia

La Meneghina
O víkendu Verona, Garda a jezero, normálka.

Spritz mořských víl v Can e gato v Gardě
Garda centrum
Pizza :D
A pak si moje rodina pořídila psa a nevím. Na nějakou dobu jsem upadla do deprese...po dlouhým čase stráveným v podstatě jen s P...pes, který nesnáším. Nějak mi všechno lezlo na nervy a furt jsem jen brečela. Pak jsem měla záchvat pláče i před Matkou. No, P. si na tohle období dobře pamatuje doteď.

pátek 27. října 2017

PR Tisk reklama

Tisk i výroba reklamních systémů a prospektů pro každou příležitost
Prezentujte svou značku a její výrobky kvalitními reklamními systémy a prospekty z dílny společnosti Print Promotion! Chystáte-li se na veletrh nebo chcete-li například ve své prodejně natrvalo zvýraznit své produkty, budete potřebovat spolehlivé prezentační materiály, které vám zajistí propagaci na té nejvyšší úrovni a navíc za bezkonkurenční ceny.


V nabídce společnosti Print Promotion naleznete reklamní systémy, jakou jsou roll up bannery, bowflagy, promo stěny, propagační stolky, ale rovněž tištěné prospekty a předměty jako plakáty, letáky nebo fotoobrazy. To vše vždy na speciálním dedikovaném webu s nabídkou různých typů i velikostí, jednoduchou online objednávkou, rychlým dodáním už do druhého dne po celé České republice a v případě prezentačních systémů s možností objednání i bez tisku!
Co vše v naší nabídce naleznete?
Tisk rollupů online na nej-rollup.cz.
Tisk muších křídel online na bowflag.cz.
Tisk prezentačních stěn na prezentacnisteny.cz.
Výroba prezentačních stolků na prezentacnistolky.cz.
Tisk fotoobrazů online na printfoto.cz.
Tisk plakátů online na tisknemeplakaty.cz.
Online tisk letáků na tisknemeletaky.cz.
V případě, že jste ze Slovenska nebo vás na něm čeká akce a potřebujete kvalitní reklamu s rychlým dodáním, můžete využít služeb našich dvou slovenských webů, které se specializují na roll up bannery a promo steny. Výrobce, kvalita i služby zůstávají stejné!
Naše nabídka na Slovensku:
Tlač rollupov online na naj-rollup.sk.
Tlač prezentačných stien na prezentacne-steny.sk.
A když by vám tato nabídka nestačila a potřebovali byste ještě více ohledně tisku a výroby reklamy, podívejte se přímo na náš mateřský web www.printpromotion.cz, kde najdete ještě širší portfolio.

pondělí 23. října 2017

Girando Veneto 7.-15.8.17

Poslední víkend července a začátek srpna jsme jeli do Chorvatska, Premantura, úžasný místo, doporučuju. A taky jsem se musela smát, když Matka po mé první schůzce s ním: "Co víš, třeba spolu pojedete na dovolenou..." A o pět týdnů později, fakt že jo. Pak měl ještě dovolenou, tak jsme skoro každý večer trávili spolu všude možně.
V pondělí, když zrovna bylo zatmění měsíce, jsme jeli na slavnost Fiamene. Kapelky, jídlo. Jediný co, že sice bylo teplo, ale jaksi jsme si neuvědomili, že to je prakticky v horách, takže jsme za zvuků podivného rock folku pěkně klepali kosu. Ale ochutnala jsem koní maso s polentou (pastisada de caval) a gnocchi di malga, které jsou spíš jako halušky než klasický gnocchi se sýrem monte veronese. 


Ve středu jsme jeli do Gardy. Tak tak jsme se vykoupali a pak se jaksi začala kabonit obloha. Rozhodli jsme se zamířit do centra, ale v tu chvíli se přihnala bouře s obříma kroupama. Ještě nikdy jsem nic takovýho neviděla. (P. oblíbená věta: Jaký věci, co se mnou vidíš čiči...). Schovali jsme se do altánku u jezera a P. jen trnul, co mu to udělá s autem. No. Bylo hezky obouchaný. A pak super bar Can e gato, kterej je dle mého nejlepší v Gardě. 










Další den další slavnost v Pescantině, hezký městečko, ale pršelo a tak, ani nemám žádný foto. V pátek jsme povečeřeli parmigiana, kterou uvařil P. - lilky, rajčata, parmezán a pak obešli všechny P. oblíbený bary ve Valpolicelle, hodně jsem pokecala s jeho kámošem, až se možná P. nudil (a pak já: "Já zaplatím" P.: "Neee zlato, nech to bejt" "Hele, když budu platit, tak nebudu mít peníze na to, vrátit se do ČR." "Slyšíš to, P.?! Nech ji platit!!") a zakončili úžasnou piadinou z pojízdnýho stánku Pandemonio od Fedeho. Jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy v Itálii jedla. S houbama, slaninkou...mňam. 



V sobotu jsme se vydali do parku Cascate di Molina se spoustou vodopádů. Sice spousta stoupání a málo vody, ale i tak tp bylo krásný. Za zmínku stojí houpačka, na který se můžete zhoupnout až k vodopádu. Taky jsem tu poprvé viděla takovýho toho černo žlutého mloka. A když jsme si kupovali lístky, prodával nám je P. známý. Takže: "Ty seš postiženej, tak jdeš zadarmo a tvoje asistentka za půlku!" 















Pak jsme jeli do Verony do KFC, protože se mi po něm strašně stýskalo a tady se nenajde na každým rohu. Oni nejsou moc velký fanoušci bohužel. Ale P. ač to nechtěl přiznat, byl spokojenej. I s Primarkem. Ale psssst. Potom jakýsi hudební festival, který pořádal bar Malacarne, ale bohužel ozvučení pěkně naprd. Tak jsme to zabalili a jeli do vinic pozorovat perseidy, kterých jsme viděli asi třicet. 



V neděli jako vždy koupačka v Gardě a pak bar s diskotékou na pláži Motta. Pak jsme strávili večer s jeho kamarádama, ptze on ať jdem kamkoliv, tak tam někoho zná. Někdy se dost nudim :D A zakončili na slavnosti melounu v Bure, kam jsme ovšem přijeli okolo půlnoci, takže už nečepovali pivo, dali si hranolky a koupili pár losů do tomboly, kde jsme vyhráli samý blbosti jako nůžky na stříhání chloupků v nose. 





V pondělí jsme nedělali nic moc, jak on říká cazzeggiare = non fare un cazzo... večer jsme si udělali grilovačku a pak bar Caballito v Bussolengu, kde hrála super skupina. Pak zas znova slavnost melounu, kde zas už netočili pivo a jehp další kamarád.



A v úterý, státní svátek Ferragosto, se mi splnil sen. Sen, kterej jsem nikdy neměla mít. Jet po Itálii na skútru, objímajíc hezkého italského chlapce. Tyjo, každou chvíli jsem si myslela, že umřu! A P. jen pořád: "Buď v klidu, nehejbej se, v klidu!" Když jsne dojeli, tak se mi fakt klepaly kolena. Koupačka v Gardě, spritz a pak...Další zážitek, z kterého jsem se klepala. Poznala jsem jeho rodiče. Táta v pohodě. Máma...hned druhej dotaz, kdy si najdu práci a proč jsem tady a já nevím co. Jak mi totiž vyprávěl, už dřív, když jí o mně řekl: "I ty, cizinku? To nestačí tvůj bratr? Nemusíš mít přece přítelkyni jen proto, ze všichni ostatní ji mají. A aupairka? Proč si nenajdeš někoho na tvý úrovni? Chce jen aby sis ji vzal a pak ti sebere dům." Takže si udělejte obrázek sami. Tohle ještě nejakej měsíc pokračovalo, možná do tý doby než jsme tam byli asi podruhý na večeři, ona se zas ptala, kdy si najdu práci a já nevím co a on se strašně naježil a všechno, co řekla kontroval strašně naštvaně. Teď možná...po skoro pěti měsících zjistila, že nejsem tak špatná. Kdo ví. Matky jsou vždycky výzva. Italský matky, to je level milion. Pak jsme se stavili super pizzu v Moro Freoni a pokračovali trochu za Peschieru na Lido Ronchi, kde hrál italskej Rammstein. Jako, show super, oheň a tak, nicméně bylo vidět jak to má týpek všechno mechanicky naučený. A tím skončily naše krásné bezstarostné dny spolu.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...